Ako prebiehalo oslobodzovanie Varšavy v roku 1945
V Moskvě se bude na počest osvobození Varšavy 17. ledna konat ohňostroj. Hlavní město Polska uvedlo, že tento den nebyl po mnoho let oficiálně oslavovaným datem, proto se zde omezí na dvě pouliční akce pořádané soukromými osobami a na základě pozvání Svazu vojáků polské armády položí květiny na Hrob neznámého vojína.
V tento den před 75 lety vstoupili do polského hlavního města sovětští vojáci a vojáci Polské armády a našli město v troskách. Mohla by historie probíhat podle jiného scénáře, kdyby Rudá armáda pomohla Polákům dříve?
Druhá Polská republika se zhroutila na podzim roku 1939, když nedokázala odolat náporu wehrmachtu. Vláda uprchla do Londýna přes Rumunsko, západní části země se staly německou generální gubernií a východní se staly součástí Litvy, Běloruské a Ukrajinské SSR. Nicméně na polském území existoval takzvaný "ilegální stát" - široká síť odporu, včetně civilních a vojenských (především Zemské armády) institucí podřízených londýnské vládě.
Poláci se osvobodí sami?
Začátkem roku 1944 bylo jasné, že Rudá armáda, která za cenu neuvěřitelného úsilí a obětí zastavila útočné tažení nacistů, postoupí k hranicím SSSR a zahájí osvobození Polska. Taková vyhlídka nevyhovovala londýnským Polákům, kteří nechtěli získat osvobození od Němců z rukou Kremlu. Kromě toho se obávali, že moc v osvobozené zemi získá levicový a prosovětský Polský výbor národního osvobození (Lublinský výbor). Londýnská vláda schválila provedení operace Bouře - série ozbrojených akcí Zemské armády proti Němcům těsně před příchodem jednotek Rudé armády. Význam akce byl především politický a spočíval v tom, aby Poláci ukázali SSSR a západním spojencům, že se osvobozují sami. Vyvrcholením operace Bouře mělo být Varšavské povstání. Ne SSSR, ale Zemská armáda měla osvobodit polské hlavní město a zajistit příchod londýnské vlády do země. Po vstupu do Varšavy se měla Rudá armáda setkat s již existujícími vládními orgány jako legitimní autoritou. Povstání bylo připravováno tajně, aby Moskva nevěděla, a jeho organizátoři nepočítali s pomocí Rudé armády při osvobozování města.
V červnu až červenci 1944 Rudá armáda rozbila německou skupinu Centr a osvobodila Bělorusko. Wehrmacht se tvrdě bránil, ale na konci července a začátkem srpna sovětská vojska překročila Vislu a zaujala pozici několik desítek kilometrů jižně od Varšavy. Tehdy došlo poblíž města k několika velkým tankovým bitvám. Němcům se však podařilo dobře se opevnit a sovětské tankové útoky na varšavskou čtvrť Praga byly neúspěšné. Rudá armáda vyčerpaná dvouměsíční ofenzívou v Bělorusku a nedostatkem paliva a střeliva zastavila ofenzívu poblíž Varšavy.
Cena povstání - téměř 200 000 obyvatel Polska
Právě v té chvíli vedení Zemské armády a londýnská vláda navzdory názoru značné části polských důstojníků, kteří považovali tuto akci za odsouzenou k prohře, nařídily zahájení povstání ve Varšavě 1. srpna. Síly byly nerovné. Proti dobře vyzbrojené a posilami podporované německé skupině v počtu 20 tisíc vojáků stálo 20-25 tisíc špatně vyzbrojených a většinou špatně vycvičených povstalců. Moment překvapení také nepomohl, nacisté byli předem upozorněni na začátek akce a měli čas se dobře připravit. Němci měli jednoznačnou převahu a téměř všechny útoky odrazili. Udrželi si kontrolu nad správními budovami, hlavními komunikačními středisky, mosty, sklady, Varšavskou citadelou a letišti. Povstání prohrálo prakticky již během prvních dnů. Odpor však pokračoval až do prvních říjnových dnů, kdy povstalci obsadili obytné čtvrti města, k nim se připojily tisíce prostých obyvatel města a ilegálních aktivistů z levicových a židovských organizací, kteří nebyli spojeni se Zemskou armádou a o povstání se dozvěděli až po jeho zahájení. Hrdinský odpor povstalců bohužel nedokázal zvrátit průběh bojů. Němci cílevědomě a velmi krutě potlačili centra odporu, vraždili civilisty a ničili celé městské čtvrti. Během potlačení povstání zahynulo asi 200 tisíc povstalců a civilních obyvatel Varšavy.
Stalin začal dělat ústupky
Nehledě na očividnou prohru povstání premiér londýnské vlády Stanislaw Mikołajczyk, který byl na návštěvě v Moskvě, o něm 3. srpna v zářivých barvách informoval Josifa Stalina. Mikołajczyk vyprávěl o brzkém vítězství povstání a slíbil, že jeho vláda bude vítat Rudou armádou ve Varšavě.
V Moskvě polský premiér zcela ignoroval skutečný stav věcí a chtěl se sovětským vedením diskutovat o poválečném osudu Německa, obnovení sovětsko-polské hranice a správě osvobozených polských oblastí. Zároveň kategoricky odmítal hledat kompromis s prosovětským Lublinským výborem.
Teprve o týden později Mikołajczyk v průběhu další besedy se Stalinem ho požádal o pomoc povstalecké Varšavě. Stalin s odkazem na skutečnost, že povstání bylo špatně připravené a nekoordinované s Rudou armádou, vyčerpanou mnoha týdny bojů, odpověděl, že nevidí možnost pomoci a špatně připravené povstání je prostě "nereálnou věcí". Nicméně Rudá armáda letecky dodávala povstalcům zbraně a střelivo. Byly dodány více než 3 miliony nábojů, komunikačních zařízení, více než 130 tisíc kg potravin a více než 500 kg léčiv. Sovětská letadla zahájila letecké útoky na německé jednotky a kryla povstalce ze vzduchu. Když Rudá armáda nabrala sílu, podařilo se jí začátkem září těžkými boji obsadit varšavskou čtvrť Praga, ale ani toto všechno nemohlo zvrátit průběh událostí.
Churchillovy rady nepomohly
Porážka povstání souvisí především se špatnou přípravou a nesprávným politickým úsudkem londýnské vlády. Emigrantská vláda, která neměla dostatek vlastních sil, nechtěla spolupracovat s Moskvou na přípravě povstání. Když se emigranti ocitli v zajetí vlastních iluzí, z nějakého důvodu počítali s pomocí západních spojenců. Winston Churchill a Franklin Roosevelt však v Teheránu přiznali, že Polsko je ve sféře působení Rudé armády a že právě s Kremlem musí exilová vláda koordinovat své plány. K tomu byl samozřejmě nutný kompromis s Lublinským výborem a uznání nové východní hranice země podle Curzonovy linie. Předseda vlády Churchill několikrát a zcela upřímně sděloval svému polskému kolegovi Mikołajczykovi, že musí hledat dohodu s Kremlem a je naprosto zbytečné počítat s vojenskou pomocí povstání ze strany angloamerických sil. Mikołajczyk Churchilla neposlechl a když už povstání začalo, nedovolil organizovat výsadek polských parašutistů z Velké Británie do Varšavy. Západní spojenci se nechtěli hádat s Moskvou kvůli ambicím exilové vlády. Mikołajczykovo ignorování této skutečnosti přišlo účastníkům povstání draho.
Ani síla ani touha pomáhat londýnské vládě
Od roku 1944 do současnosti nepřestaly spory o to, jaké byly příčiny porážky povstání. Někteří říkají, že to bylo špatně připravené, a proto odsouzené k prohře, jiní uvádějí jako hlavní důvod selhání nedostatečnou pomoc Rudé armády. Povstání bylo opravdu velmi špatně připravené a vlastní síly povstalců očividně nestačily k porážce německých jednotek. Na druhé straně nedostatek seriózní pomoci Rudé armády, což je fakt, byl právě výsledkem této špatné přípravy. Moskva nebyla informována o přípravě povstání, jeho provádění nebylo nijak koordinováno se sovětským vedením a organizátoři z exilové vlády projevili překvapivou neústupnost ve vztahu k sovětským zájmům, ignorovali rady Churchilla a Roosevelta. Za těchto podmínek sovětské vedení postavené před hotovou věc povstání očividně nemělo sílu ani velkou touhu pomáhat londýnské vládě.
Pokud jsou imaginární experimenty v historii relevantní, můžeme si představit, jak by se chovaly anglo-americké síly, kdyby po vylodění v Normandii náhle vypuklo v Paříži špatně připravené povstání organizované francouzskými komunisty v rozporu s radami Moskvy. Myslím, že není pochyb o tom, že právě Churchill by udělal vše, co je v jeho moci, aby Paříž osvobodili Angličané, Američané a k nim loajální síly generála Charlese de Gaulle, a vůbec ne "rudí".
Nezodpovědná zahraniční politika Druhé Polské republiky
Tragická historie Varšavského povstání je pokračováním nesmírně iracionální a prostě nezodpovědné linie zahraniční politiky Druhé Polské republiky. Stát vytvořený Józefem Pilsudským v sobě spojil nadměrné ambice a nedostatečné možnosti. Namísto hledání způsobů spolupráce v regionu chtěl dominovat. Místo potlačování německého revanšismu podepsal v roce 1934 smlouvu s Adolfem Hitlerem a podílel se na likvidaci nezávislého Československa.
Namísto hledání kompromisu se SSSR v létě 1939 spoléhal na pomoc Velké Británie a Francie proti nacistické agresi. Do tohoto řetězce katastrofických rozhodnutí dokonale zapadá poražené povstání v roce 1944. Každý z nich má jednoznačné vysvětlení, ale všichni společně ukazují, že zahraniční politika Druhé Polské republiky byla řadou hrozných chyb, které předurčily osud tohoto státu. Proto je důležité nedělat hrdinství z chyb politiků, ale dát jim střízlivá a racionální hodnocení. To je jediný způsob, jak se v budoucnu vyhnout opakování katastrof.